RC Review - Hon

Autor - Andrew Fukuda

Název - Hon

Díl - první

Rok - 2014

Počet stran - 296

Anotace:

Hodnocení: 3 a půl/5

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?  Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.  Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Reakce po dočtení knihy: Ne, nepřipomíná mi to Hunger games...

Žít ve věčném strachu, sebeovládání a zapírání sebe sama... Pro mnohé z nás pouze slova, ale pro člověka, který tohle prožívá celý svůj život utrpení... jinak se ale bohužel přežít nedá. Ne světě ve kterém žije Gen. Každý den to samé: nezívat, nekašlat, nezpotit se, mít dokonale upravené nehty, bezchybně oholené tělo. Možná vám to nepřipadá nijak zvláštní, ale důvod proč tohle Gen vůbec dělá je aby přežil a nevzbudil pozornost svého okolí. Kdyby se to stalo a byť jedinou věc by opomněl, například by usnul při nudné hodině dějepisu, mohlo by ho to stát život. Lidi kolem něj by si na něm smlsli. Doslova. Takoví je život mezi upíry. 

Když jednoho dne, vládce země ohlásí, že uspořádá hon na glupany (tak říkají upíři lidem jako je Gen), pro Gena nic neznamená. Pro ostatní je to však fenomén a začíná davové šílenství. Glupani jsou v dnešní době velice vzácní a pro upíry nesmírná pochoutka. Problém vyvstává až poté, co Gena vyberou jako jednoho ze sedmi šťastlivců, kteří se účastní honu. Je totiž nad slunce jasné, že pokud se bude muset honu zúčastnit, bude odhalen ostatními lovci. Není ani tak silný ani tak rychlí jako oni. Teprve teď začíná praví boj o přežití.

Lovci jsou přepraveni do Ústavu pro studium glupanů. Gen má jen čtyři dny než začne lov, a jen čtyři dny vymyslet plán jak se ho nezúčastnit. Začíná mít opravdu strach. Jediné štěstí je že ho ubytují mimo ústav, v kousek vzdálené knihovně. Alespoň o starost méně. Další problém vyvstává, když Gen zjišťuje, že v knihovně není žádná voda a jako člověk bez vody dlouho nevydrží. Ovšem problém se za nedlouho vyřeší sám, když zjistí že glupani, které bude lovit žijí nedaleko od jeho "pokoje". Proto se vydává za nimi a doufá, že tam najde vodu. Ale to co tam najde, mu změní celý pohled na lov... (víc prozrazovat z děje nechci bojím se že bych se v něčem prokecla ;))

Dá se říci že je kniha originální? Osobně si myslím že ano. Určitě bychom mohli najít pár podobností s jinými knihami, ale dnes už je tolik příběhů, že tomuhle málokdo předejde. Takže za tohle určitě plus. Dále je obecně známo že upíři na slunci shoří (samozřejmě až na pár výjimek jako je třeba Edward :D) a řekla bych že tuhle část si autor velice vychutnal. Když si tak dopoledne jedete autobusem a čtete si jak někomu odpadává maso z těla a teče mu z něj hnis není to zrovna nic pěkného. A můžu vám říct že se mi z toho dělalo mírně špatně. Popravdě abych řekla je to možná i tím že jsem ráno zapomněla na snídani. Takže určitě pochvala pro autoru za detailní přiblížení některých částí, ale pozor raději nečtěte u oběda! 

V některých chvílích mi přišlo jako by Gen
přímo volal: "Sežerte me!" :D

Bohužel jsem v knize postrádala nějaké další údaje o tamním světě. Kde se upíři vůbec vzali? Jak je svět velký v jaké době se odehrává? V jednu chvíli zde byli moderní zařízení, ale místo aut používali koně? Proč? Některé věci mi byli trochu nejasné. Denního světla jen osm hodin? Žádná jména? Kdyby si Gen nevymýšlel přezdívky pro ostatní asi bych se ztrácela. No možná jsem něco nepochytila, ale tohle knize určitě ubírá na kráse. Třeba budu překvapená a v dalších dílech se dozvím víc. Trošku toho "vzrůša" by taky neuškodilo, neříkám, že v některých situacích to nebylo o prsa, ale přece jen, jsem ten typ čtenáře co trochou té akce navíc nepohrdne :). 

Tuhle knihu beru jako takový předkrm před něčím větším, proto dávám mírnější hodnocení, ale na další díly jsem určitě zvědavá. Jak jste na to vy?

Velice bych tímto chtěla poděkovat nakladatelství Fragment, za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat zde.