Review - Incarceron

Autor - Catrine Fisher

Název - Inkarceron

Díl - 1

Rok - 2011

Počet stran - 364

Hodnocení: 4/5

Anotace:

Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.

Moje reakce po dočtení: Hurá už sem to konečně přečetla, ale byl to mazec.

Co je to Inkarceron? Vězení? Kéž by jen to... Tahle moje myšlenka mi lítala hlavou celou dobu co jsem knihu četla.

Inkarceron je jako bytost, umělá inteligence, která žije sama, rozhoduje se sama, ale nemůže uniknout sama před sebou.

Inkarceron měl být ráj, ale jak to nakonec dopadlo. Žít v něm asi bych no nevydržela ani hodinu. Je to drsný svět ve kterém vydrží jen ty nejotrlejší. Vězení, které nemá skoro ani začátek natož konec. Vězení, ve kterém si lidí myslí, že jsou jediní na světě, a že žádně hvězdy nebo Venek neexistuje. Jediný kdo tomu dokáže věřit je Finn, který ani neví, kde se ve vězení vzal. Ale všichni ho považují za pouhého blázna.

Venku, vládne královna. A Protokol. Omezuje všechny lidi a nedovolí jim přirozený vývoj a někomu už se to přestává líbit. Komu by se také líbilo žít věčně období králů a suchých záchodů, bez technických vymožeností, které nesmíte používat. Claudia, dcera správce Inkarcerou, už nechce být jen loutka poslouchajíce svého otce. Jediným jejím opravdovým přítelem je Jared - sapient, učitel a její přítel, který jí vypomáhá tuhle hroznou dobu přežít.

Když objeví Klíč, vyhlídky na lepší život jí dají naději. S Jaredem přijdou na to, že Klíč jim může umožnit komunikovat s někým v Inkarceronu, kdo má stejnou kopii. Ten někdo je Finn. 

Když i on zjistí, že komunikuje s někým z Venku, jeho život dostává smysl. S pomocí starého spaienta Gildase, psí dívky Attii a svého příseženého bratra Keira, se mu daří posouvat se dál a tím blíž k vysvobození. Bloudí bludišti Inkarceronu, který jim ukazuje své vymoženosti a odhaluje jaký opravdu je.

Kráčel jsem po schodišti z mečů,

plášť z hustých jizev na mně vlál,

dutou přísahu s sebou vleču,

 prolžu si cestu ke hvězdám.

ZPĚVY SAPPHIQUOVY

Na knize se mi líbí, že na začátku kapitoly je vždy taková průpovídka (viz výše). Celou knížku tím trošičku oživili - ne že by to potřebovala. Další věc, která se mi líbila, bylo propojení "Protokolu" a technických vymožeností. Například, když Cladia vešla do svého příkladně zařízeného pokoje a pak vešla do své moderně zařízené koupelny, nebo jak s Jaredem používali skenery na odhalení odposlechů. Nádherně jsou popsané také zákoutí Inkarceronu, jakou jsou třeba kovové lesy.


Nenechte se odradit začátkem knížky. Je velice chaotická a i já jsem se ze začátku hodně ztrácela, ale postupem času se vše ujasní vše je naprosto OK :)

Určitě tuhle knížku velmi doporučuji, je to ojedinělá knížka a nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala.