Review - Křídla

Autor -Aprilynne Pikeová

Název - Křídla

Díl - 1

Rok - 2011

Počet stran - 294

Hodnocení: 4/5

Anotace:
Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt… 

Moje reakce po dočtení: Tak a mám za sebou první knížku o vílách.

Laurel je obyčejná patnáctiletá dospívající dívka, která miluje Sprite, ovoce a zeleninu. Teda aspoň si to doposud myslela. Když se jednoho rána vzbudí, čeká ji ohromné překvapení, které ji navždy změní život. A ona s tím nemůže nic dělat.

Škola. Donedávna tohle slovo pro Laurel nic neznamenalo. Maminka jí učila doma, takže se záležitostmi jako s nošením učebnic, otevírání skříněk nebo obědy ve školní jídelně se nemusela vůbec zabývat. Ale když se odstěhovali do nového města musela se seznámit se střední školou. Když první den nastoupí do školy, cítí se ve stísněných prostorách školy mizerně. Ovšem jen do té doby než jí osloví kluk jménem David.

David jí hned první den pozve, aby sním a jeho kamarády  poobědvala ve školní jídelně. Laurel si však není jistá jestli je na to první den připravená a proto odmítne. Ale David se nevzdává a Laurel s ním začíná trávit celkem hodně času. A oba se začínají trochu více sbližovat. A je poznat, že Davidovi se to velmi zamlouvá :).

Ale jednoho rána se vše změní. Laurel se vzbudí a zjistí, že jí na zádech roste malá boulička. Nejdřív to přisuzuje pubertě, ale po nějakém čase, když  boule nemizí ale naopak roste, začíná mít Laurel strach. Ale pořád to není nic proti tomu tak se bude cítit, když zjistí co nahradilo bulku na jejích zádech...

Když se jednoho dne vrátí s rodiči do starého domu, kde předtím bydleli, rozhodne se Laurel, že se naposled projde v krásné přírodě kolem domu, kterou měla tak ráda. Koho tam ale nečekala byl kluk jménem Tamani. Neví proč, neví jak na to přišla, ale vnitru ví, že mu může věřit. On ví o jejím tajemství a řekne jí, že on je stejný jako ona...

Vztah mezi Davidem a Laurel je... no nevím jak to definovat. Je jasné, že on jí přímo zbožňuje, ale ona no nevím jestli ho bere jako kamaráda nebo jak, myslím, že sama Laurel si svými city není jistá. Za to k Tamanimu jí něco táhne. Něco jako instinkt. Tedy aspoň mě to tak přišlo. Jméno Tamani je opravdu neobvyklé. Musím se přiznat, že poprvé jsem jeho jméno čela jako "Ťamaňi". Já vím, směsné :D, ale co.

Musím, se přiznat, že se mi ze začátku knížka až moc nelíbila, ale čím dál jsem v knížce pokročila bylo příjemnější jí číst. A odstupem času zjištuju, že se mi knížka líbila celkem dost. Je to možná proto, že to vlastně byla moje první knížka na "vílí" téma. 

Konec příběhu jsem vám neprozrazovala, protože bych se neubránila tomu, abych neřekla něco zásadního. Rozhodně se na konce příběhu můžete těšit. Zatímco skoro celá knížka má pozvolný spíše romantický děj konec rozhodně stojí za to. Pokut máte náladu na lehčí vílí příběh máte se na co těšit.