Review - Andělé noci

Autor - Lili St. Crow

Název - Andělé noci

Díl - 1

Rok - 2012

Počet stran - 271

Anotace:

Hodnocení: 4/5

Skutečný svět je plný hrůz. Jen se zeptejte šestnáctileté osiřelé holky Dru Andersonové, drsňačky, která sama sejmula slušnou porci padouchů. Je ozbrojená, nebezpečná a připravená nejdřív zabíjet a teprve pak se ptát. Takže jí chvíli potrvá, než přijde na to, komu může důvěřovat... Dru Andersonová je „divná“, kam až její paměť sahá. Cestuje s otcem od města k městu a loví strašidelné noční potvory. Je to zvláštní život, ale dobrý – dokud všechno nevybouchne v ledovém, zchátralém městě v Dakotě, když se jí kuchyňskými dveřmi vláme do domu hladový zombie. Osamocená a k smrti vyděšená Dru se ocitne v pasti, a bude potřebovat veškerý svůj důvtip a zkušenosti získané při tréninku, aby vyvázla živá. Příšery se rozhodly oplatit svým pronásledovatelům stejnou mincí, a tentokrát je na pořadu dne Dru. Šance na přežití? Mizivá až žádná. Pokud nevydrží do svítání, je po všem... 

Moje reakce po dočtení: Koho mít radši... Gravese nebo Christophera?

Dru Andrsonová... dívka s dysfunkční rodinou. Táta zombie, máma mrtvá a babička už taky. Je sama úplně sama. Co bude dělat? Jak bude žít dál? Měla by se rychle rozhodnout nebo jí to bude stát život.

Sama. To slovo v Druině mysli vyplouvá každou chvíli. Zůstala sama. Nikdo už jí nezbyl. Musí být silná aby přežila a našla to co zabilo jejího tátu. Ona to tak nechce nechat být. Musí pro to něco udělat. Ale až najde někoho kdo jí pomůže a utěší ji. Kéž by s ní táta byl, říkal jí co má udělat. Bude to dobrý beruško. Vzchop se, všechno bude dobrý Dru. Napovídal by jí a ona by se necítila tak sama a opuštěná.

Nakonec se přece někdo našel. Někdo kdo jí skoro ani neznal, ale přece jí pomohl. Našel místo na spaní, dal jí trochu jídla a hlavně útěchy. Někdo kdo jí přirostl k srdci. Někdo koho potkal podobný osud jako ji. Někdo kdo je taky sám. Někdo kdo o ni nemusel projevit žádný zájem, natož jí takhle pomoct. Neboj Dru. První je zdarma. Graves

A někdo další kdo jí vůbec ani nezná. Někdo kdo jí chce taky pomoct, ale ona neví proč. Nevěří mu, i když voní jako jablečnej štrúdl. Někdo kdo znal její mámu a ví o ní víc než ona sama. Někdo kdo tvrdí, že její táta byl amatér, i když ona mu vždy ve všem bezmezně věřila. Někdo o kom ani nevěděla, že někdo jako on existuje. Christopher

Graves... Christopher... koho si vybrat? Sama se nemůžu rozhodnout kdo se mi víc zamlouvá. Graves, který Dru pomohl aniž by něco chtěl. Kluk, který i když vyplulo na povrch to o čem ona věděla, zůstal s ní a pomohl jí vzchopit se. Nebo Christopher, který se Dru také snaží pomoct a já za boha nevím (a ani ona to nevěděla) proč jí chce pomoct.

Anděle noci jsem si představovala jako knihu, ve které bude hlavní hrdinka po nocích lovit potvory, přes den chodit do školy a házet očky po krásných klucích. To jsem se celkem dost zmýlila. Dru není ani ta nejotrlejší ani nejbojácnější bytost, ale jak později zjistí je skoro ta nejvzácnější. Snaží se chovat jako normální holka, až na to, že k tomu má dost daleko, i když o tom neví.

Na první pohled co mě na knize zarazilo bylo to jak byla napsaná. Ta "mluva", kterou Dru mluvila, byla typická mluva puberťáků. Musím se přiznat, že nespisovně mluvím v běžném životě, úplně normálně, ale v knížce mě to přece jen trochu zarazilo. Ale dá se na to dobře zvyknout a není to až moc slangově přehnaná mluva. Takže se to možná brát trochu jako zpestření, protože k téhle knížce se to rozhodně hodilo.

Také jsem si představovala, že v knize bude trošičku více akce. Nebylo jí tam tolik. Bylo to takové celkem akorát, ale knihu jsem si představovala asi jako trošku větší krvárnu. 

Co se mi opravdu líbilo byli některé postřehy Dru. To její ještě trochu pubertální uvažování, bylo hezké oživení. V některých knihách se hlavní hrdinky, i když je jim takových šestnáct, sedmnáct, chovají hrozně zodpovědně a prostě nepuberťácky. Tím nechci říct, že Dru byla nezodpovědná, ale měla v sobě  trochu toho klasickýho puberťáka.