Bydlení jak z Hostitele ;)

Tak takhle nějak si představuju bydlení uprchlíků z Hostitele... ;)

Review - Loď mezi hvězdami

Autor - Beht Revis

Název - Loď mezi hvězdami

Díl - 1

Rok - 2012

Počet stran - 358

Hodnocení: 4/5

Anotace:

Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby „zmrazený pasažér“ na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel. Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít...

Moje reakce po dočtení: Hm...

Víte, že opustíte svět, který jste do teď znali. Víte, že nic už nebude jako dřív... doufáte, že to bude lepší a že prožije zbytek života s lidmi, které milujete... a pak se probudíte do neznáma.

Nová planeta. Nový život. Nová šance. Tohle všechno mohla Amy mít. Tohle všechno mohla dostat. Když se nechala spolu se svými rodiči zmrazit na několik set let, jen aby mohli obydlet a zvelebit novou planetu, znělo to skoro jako pohádka... jenže i pohádky mohou mít špatný konec. 

Když se Amy probudí z kriospánku, skoro umírá. Nebýt chlapce jménem Syn a Doktora. Byla by už mrtvá. Ale neví, kde se probudila... myslela si že už mnoho let uběhlo a ona se konečně bude moct vidět s tatínkem a mamkou. Jenže ty se neprobudili... stále spí. Jí někdo odpojil úmyslně. Ona jediná je vzhůru... Musí se přizpůsobit životu na Universu, což je obrovská vesmírná loď, která představuje domov pro tisíce lidí. Jenže to není tak lehké. Ona je jiná, ve všech směrech. Lidé na Universu jsou identičtí, stejná barva vlasů, očí, pleti dokonce i chování mají podobné. Jen ona vyčuhuje. A někomu se to vůbec nemusí líbit. Otec, velitel lodi, v Amy vidí jen problém a chce se jí zbavit. Nebýt Syn, jen vesmír ví jak by to všechno dopadlo... Jenže tu je tu ještě další problém. Amy není jediná koho rozmrazili. Někdo se snaží zabít Nepostradatelné, kteří měli obydlet novou planetu. Proč? To musí Amy se Synem zjistit... ale neví jestli se jim to podaří zjistit dřív, než někdo doopravdy umře.

Jako velké pozitivum téhle knížky beru to, že hned od začátku vám není jasný konec. Jistěže pár věcí je předvídatelných, ale k hlavní zápletce se prostě musíte prokousat. Možná si řeknete, že vám to mohlo dojít, ale já se přiznám že mě to opravdu nenapadlo ;). Konec je tedy opravdu povedený a o překvapení tu není nouze.

Pár věcí co mi na knížce vadilo, ikdyž mi to přijde trochu hnidopichšské, byli některé výrazy, kterými se Syn (občas i někdo jiný) vyjadřoval. Xsakru, úža a chucpe jsou velice zajímavá slova, ale vidět je skoro v každé kapitole, přestane se vám to líbit. Třeba vám to bude připadat roztomilé, ale na mě bylo těch výrazů trochu moc. Je to asi o zvyku, kdyby člověk taková slova používal denně, tak ho to nepřekvapí, ale jak říkám pro mě až moc "zajímavá" slova...

Asi jsem od knížky očekávala až moc. Popravdě jsem čekala trochu víc. Nápad je moc pěkný, ale provedení mě moc nenadchlo. Knížce se moc nepovedlo mě v táhnou do toho všeho dění, takže jsem si jí prostě tolik neužila. Posledních sto stránek stálo za to, ale podle mě se ten začátek tolik nevyvedl. Ani si pořádně nevybavuju co se v těch prvních dvěstěpadesáti stránkách dělo. Možná se budete divit proč jsem tedy LMH hodnotila takhle vysoko. Váhala jsem nad tím hodně dlouho, ale za originalitu a těch posledních sto stránek si to zaslouží. Proto doufám, že druhý díl bude pokračovat ve stejném duchu jako konec knížky, protože jestli ano, tak to bude vážně paráda ;).

Jsem zvědavá na vaše názory. Také jste čekali o něco víc, nebo jste z téhle knihy úplně naprosto uneseni? 

Breaking down... fotečky

Už se nám to blíží :D. Věřili byste, že už to je jen 39 dní? Vzpomínám si když jsem byla na prví části BD a skoro mi to přijde jako včera. Na premiéru se nejspíš nedostanu, ale určitě skočíme s holkama v nejbližším termínu do kina. 

Možná jste tyhle fotečky už někde viděli, ale nevadí. Mě se líbí a když nebudou vám, alespoň navnadím sama sebe ;).

Celá rodinka :*

Roztomilá co...

Tady je Jack trochu jako pedofil... ale my víme své, že ;)

Už je to nějaký ten čásek co jsem Rozbřesk četla, takže bude sranda rozpoznat co jsou ty lidi vůbec zač :D

Bojim bojim ;)

Už se perou!

A tahle je obzvlášť vypečená :D

Jsem si prostě nemohla odpustit :*

A jedna společná...

Tak už se začínám vážně těšit ;)... měsíc a kousek. Sdílíte mé nadšení? Nebo jsem tu zase jenom já za pošuka :D? 

Poraďte prosím...

Nedávno jsem se všimla na blogu Books in Ashes, moc povedeného podzimního vzhledu. Poněvač podzim už začal, tak jsem si řekla, že něco podobného zkusím na zimu ;). Zkusila jsem pár nápadů a od vás bych potřebovala poradit jakou variantu bych měla použít, jaká by se vám tedy líbila ;). Za každý názor nebo kritiku budu moc ráda... Však je to pro vás, a doufám, že se vám to bude líbit :D

Varianta 1

Varianta 2

Budu moc ráda za jakékoliv názory... díky za pomoc ;)

Takže kde je nejlepší dovolená?

Poslední anketa byla na téma: Nejlepší dovolená je?

Vaše odpovědi:

V Čechách	6 (46%)
V zahraniční	7 (53%)

A zase to máme jen tak, tak. Sice dovolená v zahradničí vyhrála, ale myslím, že je to celkem dost vyrovnané. Nevím jak vy, ale já si ráda poležím s dobrou knížkou na pláži u moře. Ale zase Čechy jsou Čechy;)

Review - Cinder

Autor - Marissa Meyer
Název - Cinder: Měsíční kroniky
Díl - 1
Rok - 2012
Počet stran - 401

Anotace:

Hodnocení: 4 a půl/5

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

A moje reakce po dočtení: Luxory... ;)

Není lehké být jiná, odlišná. Odstrčená od ostatních, nechtěná. Nemít skoro žádné kamarády, až  na svojí nevlastní sestru a domácího "vadného" robota. Takhle žije Cinder...

Dívka. Kyborg. Mechanik. Myslíte, že tyto tři druhy lidí nemohou být jenom jeden? Mýlíte se. Cinder je i na úkor svému nízkému věku nejlepší mechanička celého Nového Pekingu, je ovšem také kyborg. S tou druhou věcí se ovšem moc nechlubí. Lidé by v ní už neviděli člověka, ale hříčku přírody. Proto musí být  své nevlastní matce (opatrovnici jak s oblibou říká), nesmírně vděčná, že uchovává její tajemství a stará se o ni i přesto CO vůbec je. Proto se doma raději moc nezdržuje a pracuje ve svém "stánku" a vykonává úctihodnou práci. Když ovšem jednoho dne přijde nečekaný zákazník, kterého by nečekala snad ani za sto let, začnou se dít trochu divné věci. Když princ Kay požádá Cinder o laskavost nebude tušit, k čemu všemu to vůbec povede. Ve Společenství to je s politkou poslední dobou špatné. A nemoc, jménem Letumóza, která napadla už celý svět, tomu moc nepomáhá. Jenže Letumóza není jediný problém, který zemi sužuje. Ve vesmíru už nejsme sami a někdy by si možná chtěl naši zemi přivlastnit... jak to asi všechno dopadne...

Věřte že já na techniku moc nejsem, nikdy jsem se moc neskamarádili ;), ale robotům, kyborgům a adroidům jsem přišla celkem na chuť. Líbilo se mi nová doba s pokrokovou technikou a všelijaké vymoženosti. Bylo to moc zajímavé oživení celého děje a někdy mi to v hlavě šrotovalo, jak to všechno vlastně může fungovat. V některých pasážích, kdy Cinder používala svoje kyborgské "schopnosti", jsem se docela bavila ;). Zvýšená hladina adrenalinu..., ztráta končetiny...

Cinder je další přírůstkem do nové rodiny dystopijí. Možná někomu bude děj připadat předvídatelný, ale komu by nepřipadal, když "Popelku" známe už od malička na zpamněť. Ale nové pojetí s robotickým tématem vás určitě nenechá chladnými.

Jsem moc zvědavá na další díl a doufám, že budu pokračovat v podobném duchu jako tenhle. Myslím, že tohle je tak všestranná knížka, že jestli se někomu nebude líbit, je jednoduše řečeno divnej ;). Máme tu romantickou zápletku, černý humor, chvilky napětí i drsnější chvilky kdy zvednete oči od knihy a prostě nahlas řeknete "Tak to je fakt hustý". To byl i můj případ... Tak si jí URČITĚ přečtěte a půjčte si jí alespoň z knihovny (ikdyž myslím že stojí za to si jí i koupit). Takže honem, honem druhej díl ;)

PS: ikdyby se vám recenze moc nelíbila, určitě si knížku přečtěte je supr, akorát mě to psaní dnes moc nejde ;)

Narozeninová Giveaway

Vážení a moji milí. Tak i já jsem se konečně v sobotu dočkala dospělosti a už tu jsem neuvěřitelných osmnáct let. Myslíme si, že s dospělostí přichází moudrost... mám otevřené dveře a ona pořád nikde. Takže nevím nevím, snad to přijde časem. Proto jsem se rozhodla uspořádat pro mé věrné následovatele giveaway.

O co vlastně budete soutěžit? Půjde pouze o jednu knihu, ale budete si moct vybrat ze čtyř. A které to budou? Pád od Lauren Kate,  Proroctvý sester od Michelle Zink, Zář od Alesandr Adornett a Paranormálové - Zlodějka duší od Kiersten White.

Pravidla soutěže:

• Soutěž probíhá od 30. září do 20 října.
• Soutěže se mohou zúčasnit pouze čtenáři z České republiky (Slovenským čtenářům se velmi omlouvám).
• Pro zapojení se do soutěže musíte vyplnit formulář, do kterého povinně napíšete vaše jméno a email a kterou knížku byste si vybraly 
• Formulář může vyplnit každý pouze jednou (duplicitní vstupy budou mazat!).
• Výherce bude vylosován pomocí random.org
• Výherce oznámím do konce října a on bude mít 72 hodin na to aby mi odpověděl, potom budu muset vylosovat někoho jiného 

a Rafflecopter giveaway

Tak vám všem můžu už jenom popřát hodně štěstí a budu vám držet palečky ;)

Review - Tak padne náš svět

Autor - Megan Crewe
Název - Tak padne náš svět
Díl - 1
Rok - 2012
Počet stran - 322

Anotace:

Hodnocení: 3 a půl/5

Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace. A pak budete mrtví. Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit. Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.

Moje reakce po dočtení knihy: Doufám, že takhle to nikdy nedopadne...

Strach. Panika. Bolest. Co všechno můžete ztratit... Co všechno můžete zažít... Co všechno se vám může stát... Doufejte, že nikdy ne tohle...

Klidný život prostých občanů na obyčejné výletním ostrově se nečekaně od základů změnil. Nikdy nic podobného nečekal a nikdo na to nebyl připraven. Všichni se jich zřekli a oni museli společnými silami bojovat sami za sebe. Dokážou vyhrát tuhle bitvu? Nikdo to neví jistě... hraje se tu čas.

Kaelyn, žila na ostrově od malička. Sice se s rodiči na nějaký čas odstěhovali, ale i tak to byl pořád její domov. Jenže jak se to tak vezme. Neměla tu skoro žádné přátele, jen jednoho, který odjel a nechal jí tam samotnou... Jednoho dne se však objevil problém. Nikdo mu nedával takový význam, jaký si opravdu zasloužil. Nikdo totiž nevěděl co všechno se může stát. Když Kaelynině spolužačce onemocněl otec, lidé to dávali za příčinu jakési infekci. Potíž je v tom, že to nebyli příznaky klasické infekce. Halucinace, vysoké horečky, rozdrápaná kůže a nesnesitelný kašel. Umřel... a tím to všechno začalo. Nákaza se šířila a okolní svět se bál aby to nedošlo ještě dál. Celé město se záhy ocitlo v karanténě a lidé začali panikařit. Nemocných bylo víc a víc, nemocnice byla přeplněná, zásoby se začínali tenčit a ty co ještě zbývali, si to začínali rychle uvědomovat.

Asi by jste netušili jak vás zoufalost a paranoia mohou změnit. Říkáte si, že byste některé věci prostě neudělali, že to je proti vašemu přesvědčení. Nikdy neříkejte nikdy. Lidé se mění a zvláště za takovýhle situací. Kdyby ve světě vypukla nějaká epidemie, netrvalo by dlouho a naše celkem slušné chování, by se změnilo v neovladatelný chaos. Rabování, ničení i krádeže by byli na denním pořádku. Možná nás to potká taky...

Tahle knížka vás donutí se zamyslet. Nedopadneme taky tak? Co když se někde objeví neznámá nemoc a nebudeme vědět co s ní? Pomůže nám někdo nebo to vše bude jen a jen na nás? Otázky vám budou vířit hlavou, ale odpověď se dozvíme až něco takového přijde...

Líbilo se mi pojetí celé knížky. Dostáváte se od úplného začátku (normálu) až do skoro jasného konce (vrchol epidemie). Pocity hlavní hrdinky vámi nejspíše zacloumají... možná to budou i vaše vlastní pocity. Poznáte jak se člověk může překonávat i v těch nejtěžších chvílích jeho života... Nemůžu vám tvrdit, že je to nějaká zábavná knížka plná romantiky, ale rozhodně stojí za vaši pozornost. Stojí za to si jí přečíst...

Quotes - citáty

Milujeme sny, protože nám dávají to, co nám realita odepřela...

Moji milý....

Ahojky lidičky. Možná si říkáte, proč je tu na blogu tak mrtvo (za což se moc omlouvám). V poslední době toho na mě bylo moc a vůbec nic nestíhám. Začala škola, do toho jsme se stěhovali, a já jsem ráda, za chvilku času. Začala jsem chodit na brigádu a zrovna včera jsem přišla domů až v deset hodin večer nemluvě o tom, že jsem musela stávat v šest hodin ráno do školy :(. 

Přiznám se že na čtení nemám ani pomyšlení, ale snažím se co mi síly stačí nějak to všechno dohnat. Není divu, mam rozečteného Eldesta a už se nemůžu dočkat až ho přelouskám, protože jsem si v knihovně půjčila Cinder a Tak padne náš svět. Koupila jsem si ještě knihu Past a samozřejmě mám na konci září narozky, takže knihy ještě přibudou. Nevím kde mi z toho hlava stojí, ale snad se mi to povede všechno nějak skloubyt. Vám přeju pevné nervy ve škole a nezoufejte, za deset měsíců sou tu prázdniny ;).