Review - Sapphique

Autor - Catherine Fisher

Název - Sapphique

Díl - 2

Rok - 2011

Počet stran - 375

Recenzi na první díl naleznete ZDE.

Hodnocení: 4/5

Anotace:

Finnovi se podařilo uprchnout z temného vězení jménem Inkarceron, ale musel tam zanechat své nejbližší přátele, přísežného bratra Keira a dívku Attii. Jeho nárok na trůn Říše se zdá nezpochybnitelný – až do chvíle, kdy vystoupí neznámý Uchazeč, který jako by mu z oka vypadl, a za dědice se prohlásí sám. Finn si stále pamatuje jen život ve vězení, mučí ho sny a nejistota. Kým vlastně je?

A moje reakce po dočtení: Tak tomuhle říkám opravdu divnej konec...

Sapphique. Temný kouzelník. Získal rukavici a přelstil Inkarceron. Byl to muž, který unikl. Ten kdo spatřil hvězdy.

Příběh temného vězení, které se mělo stát rájem pokračuje. Inkarceron se nechce vzdát a tvrdě bojuje. Nechce být jako ostatní, nechce být vězněm, chce se dostat ven a vidět svět pravýma očima. Jenže to se nesmí stát, závisí na tom životy tisíce lidí. Ale Inkarceron se nehodlá vzdát a boj to bude tvrdý.

Když se Finn ocitl Venku, myslel si, že tomu všemu Unikl. Mýlil se. Necítí se volný, nástrahy které na něj byli připraveny se moc neliší od těch, které na měj připravilo vězení. Královna a Protokol na něj plně udeřili. Claudia se snaží Finnovi pomoci získat právo na svůj trůn, ale není to tak jednoduché jak si zprvu mysleli. Objeví se jiný Uchazeč, který tvrdí, že je dědic Haavarů a celé to zkomplikuje. 

Ve vězení to taky vře. Attia a Keiro se snaží najít způsob jak se z vězení dostat. Jsou zaslepení zlobou, kterou chovají vůči Finnovi. Nedokážou mu odpustit, že je nechal ve spárech Inkarceronu. Proto se spojí s vězení a snaží se ho přelstít, aby se dostali Ven.

Musím se přiznat, že si mi líbili více scény, které se odehrávali ve vězení. Asi to bude tím, že do historie nejsem nijak moc zapálená a Protokol mě nijak moc neoslovil. Ve vězení to bylo zajímavější :D. Jestli to bylo tím, že to bylo zcela něco nové, nebo já nevím začaly se mi líbit temné zákoutí a hnusné kanály ;)

Celkově mi knížka nepřišla ani lepší ani horší. Byla asi tak stejně dobrá jako první díl. V druhém díle se nám odkrývají zákoutí a tajemství Inkarceronu. Popis můžu jen pochválit, protože sem si vše  uměla velice dobře představit.

Velice zajímavé byli spletité vztahy. Čekala jsem jak se Finn a Claudia budou spolu hezky cukrovat a jak to dopadlo. Ale co mě zaujalo a líbilo se mi, bylo pošťuchování Attie a Keira. Celkem by se mi líbilo kdyby se něco spolu začli... no to už se nedozvíte (no když si přečtete knížku tak ano ;))

Co mi na knize připadalo OPRAVDU zvláštní byl konec. Člověk čeká buďto, sladký konec nebo drtivou porážku, ale to jak skončila tato kniha jsem neměla slov. Popravdě mi to přišlo až trošku divné. No tak ale každý to může vidět jinak, takže svůj názor si udělejte sami. Závěr... čtěte, čtěte, čtěte.