sobota 16. června 2012

On my wishlist - 26


Jde o osobní meme pořádané Book Chick city. Cílem je uveřejnit několik knih, které si přeješ pořídit.



Anotace i obálka hm...

středa 13. června 2012

Jak to bude dál? - 21











Autor - K. Graci, M. Stohl

Název - Nádherný zmatek

Počet stran - 496

Rok vydání - 2012











"Co to do hajzlu -!" Uslyšel jsem jeho hlas dřív, než jsem ho zahlídnu.

Linka bylo hodné těžké vyvést z míry, ale podle jeho hlasu ho asi něco hodně překvapilo. Uslyšel jsem zvuk mačkajícího kovu a zamrazilo mě po celém těle. "Zdrhejte!"









úterý 12. června 2012

Review - Kouzlení





Autor - Aprilynne Pikeová
Název - Kouzlení
Díl - 2
Rok - 2012
Počet stran - 359





Recenzi na první díl naleznete ZDE.


Hodnocení: 4/5

Anotace:

Pokračování románu Křídla Být florelou v lidském světě není úplně jednoduché. Kromě toho, že vám jednou do roka na zádech rozkvétá květ, musíte tajit záležitosti florel a florelů před lidmi. Laurel má naštěstí poměrně tolerantní rodiče a přítele Davida. Jak se jim ale bude líbit, že Laurel musí strávit dva měsíce ve florelí Akademii a začne tajemnou říši navštěvovat daleko častěji? Ani potíže z loňského roku hlavní hrdinku neopustí a znovu bude čelit nebezpečím nadpřirozeného světa. Podaří se jí se ochránit svou rodinu a přátele?

Moje reakce po dočtení: Na co seš sakra připravenej...?

Klidný život je už pryč. Už nikdy to nebude jako dřív. Když Laurel zjistila, kým doopravdy je, její život se od základů změnil. Představa, že byla člověk se rozplynula, je florela, které každý rok na zádech rozkvétá nádherný květ. Jenže co když to někdo zjistí? A co když nepřátele, které má se jí opět pokusí zabít? Musí být připravená tomu všemu čelit...

Jiný svět. Jiní lidé. Jiný život. To je Avalon. Laurelinin domov, na který si vůbec nepamatuje. Když je Laurel povolána do avolonské akademie, aby se naučila dovednostem správné Podzimní florely, míchat lektvary nebo dělat lahvičky z cukrového skla. Není z toho, ale nijak nadšená. Určitě by si našla lepší rozptýlení na letní prázdniny. K její smůle se jí studium moc nedaří. I když je pilná studentka, nemá takové zkušenosti jako ostatní, což jí opravdu trápí. Avšak na akademii se naučí jisté dovednosti, které jí mohou zachránit život.

Akademie není jediná věc, která Laurel dělá starosti. Po té co se její rodiče dozvěděli co je vůbec zač, její maminka se jí začíná odcizovat. Laurel trápí jak se s maminkou odcizili, ale doufá, že vše bude zase v pořádku. 

Co jí bohužel trápí ještě víc je jeden muž. Spíše troll než muž. Jeremiah Barnes. Pronásleduje jí v nočních můrách a jeho nepřítomnost Laurel zároveň uklidňuje i znervózňuje. Je Barnes mrtví? Nebo snad čeká, až Laurel spadne do nějaké jeho pasti? Tyto otázky nemůže Laurel vyhnat z hlavy.

Po přečtení prvního dílu, jsem byla celkem jasná favoritka Davida. Ale po přečtení Kouzlení, si svým rozhodnutím nejsem ani trochu jistá. A myslím, že i Laurel ne i když tvrdí, že ano. David je, chytrý pozorný kluk, který si přeje pro Laurel to nejlepší. Přeje si pro ní to co chce ona sama. Je jí oddaný a miluje jí z celého svého srdce. Ale co Tamani? Jeho láska v tomto díle byla více než znát. Jeho ochota Laurel splnit jakékoliv přání. Jeho touha, kterou v sobě držel spoustu let náhle vyplouvá na povrch. A tím se to všechno ještě zkomplikuje. Vážně nevím ke komu se přiklonit. Tamani si mě získal svojí touhou a laskavostí, ale nechci Davida odepisovat, protože se choval jako ten nejlepší přítel na světě. No jo no holka nemáš to hold lehký. 

Kniha si získala také velké plus svým popisem Avalonu. Jeho krása mě uchvátila už jenom na papíře. Skleněné baráčky nebo domečky v výduti stromu. Jako architektovi moje srdíčko plesalo. Ale nejel stavby, ale i krásné florely i jejich šaty byli nádhernou "podívanou". Škoda, že takovéhle místečko najedeme jenom v knize. 

Musím říci, že knížka je velmi pohodové čtení, při kterém se nezapotíte. No možná jen jestli se bojíte trolů ;). Někdo říká, že je to spíše pohádka pro děti, ale já tento názor nezastávám. Každý přece někdy potřebuje oddych od těch krvelačných potvor a proto jestli hledáte něco mírumilovnějšího víly jsou tím pravým pro vás.






sobota 9. června 2012

On my wishlist - 25


Jde o osobní meme pořádané Book Chick city. Cílem je uveřejnit několik knih, které si přeješ pořídit.



Na Loď mezi hvězdami si dělám zálusk už hodně dlouho a už se nemůžu dočkat až vyjde. A na věn zázraků jsem narazila nedávno a velice mě zaujala svojí anotací i obálkou.

pátek 8. června 2012

Jsem zvědavý človíček...

Když jsem psala svojí poslední recenzi, přemýšlela jsem o tom, co vás nutí k tomu aby jste si recenze vůbec četli. Jak by vůbec podle vás měla vypadat recenze? Co vás přiláká jako mouchy na lízátko aby jste si hodnocení přečetli? Občas se objeví sem tam nějaká ta rada, jak se má napsat dobrá recenze (což myslím, že je jen v pořádku), ale přesto si myslím, že bych se měla ptát hlavně vás čtenářů. Pro koho ty recenze ve větší míře píšeme? No přece pro vás :D.

Dumala jsem nad tím dlouho, ale na tuhle otázky my můžete dát odpovědět jen vy. Nechci vědět jenom to proč chodíte ke mě číst si recenze, ale tak všeobecně jak vás zaujmou recenze z celého blogosvěta. Co vás zaujme. Délka: krátká x dlouhá, nebo estetičnost: úhlednost x chaotičnost, nebo obrázky: mnoho x žádné, nebo barvy nebo snad dokonce videa?

Co vás nejvíc zaujme nebo proč když vidíte recenzi si jí přečtete? Hrozně mi to hlodá hlavou a byla bych vděčná aby jste to hlodání utišili svými odpověďmi ;).

Já se přiznám, že si recenzi většinou přečtu, když mě buď zajímá názor druhého člověka, nebo nevím jestli si mám knížku přečíst a váhám. Ale například mi nebaví číst sáhodlouhé recenze bez obrázků :D. Sem tam jeden hozený není podle mě na škodu. Tak tady máte můj názor. Jak jste tedy na tom vy? Co vás na recenzi zaujme aby jste si jí přečetli? Honem honem pište nebo já to hlodání nepřežiju ;)



čtvrtek 7. června 2012

RC Review: Hunger games - Síla vzdoru




Autor - Suzanne Collins

Název - Hunger games: Síla vzdoru

Díl - 3

Rok - 2011

Počet stran - 340




Recenze na první díl naleznete ZDE.
Recenze na druhý díl naleznete ZDE.




Hodnocení: 5/5

Anotace:

Suzanne Collinsová - Hunger Games: Plamen vzdoru Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být. Katniss Everdeenová, dívka v plamenech, přežila, ale její domov byl zničen. Hurikán unikl. Katnissina rodina je v bezpečí. Peetu zajal Kapitol. Třináctý kraj skutečně existuje. Vypuklo povstání. Katniss záměrně zachránili z arény krutých a krvavých čtvrtoher a bez jejího vědomí ji už před dlouhou dobou zapojili do revoluce. Třináctý kraj vystupuje ze stínů a plánuje svrhnout Kapitol. Zdá se, že všichni o pečlivě připraveném plánu vědí - s výjimkou Katniss. Úspěch povstání závisí na její ochotě stát se pěšákem, přijmout odpovědnost za nespočetné životy a změnit budoucnost Panemu. Kvůli tomu musí odsunout stranou svoji zlost i nedůvěru. Musí se stát symbolem revoluce - reprodrozdem - bez ohledu na to, že cena může být hodně vysoká.

Moje reakce po dočtení knihy: Nééééééééé...


Strach. Bolest. Utrpení. Tyto pocity provázejí celý Panem. Válka je už v plném proudu a vzbouřenci chtějí dosáhnou svého cíle. Dovolí jim to Kapitol? Rozhodně ne bez boje...


Třináctý kraj existuje. Není mrtví jak tvrdí Kapitol. A taky osobě chce dát vědět celému světu. Katniss si myslí, že unikla všemu tomu intrikování a vraždění, ale to se mýlila. Nechtějí jí dát pokoj. Má se stát tváří povstání. Vzorem celému Panemu. Má být reprodrozdem. Jiskrou co zažehla požár. Dívkou v plamenech. Dokážeto? Ani ona sama to neví, ale bude to muset alespoň zkusit. 

Tyhle knížky nejsou jen obyčejná dystopie. Nutí vás se nad příběhem zamyslet. Nebude to takhle u nás vypadat za několik set let? Desítek let? Mohou se z nás takový povrchní lidé jako jsou ti v Kapitolu? Co když nás čeká stejný osud a mi už nikdy nepoznáme mír? Dozvíme se to někdy? Pochybuji...

Asi jsem si to uvědomila až u třetího dílu, možná i dřív, ale až teď mi to plně došlo. Katniss je první hlavní postavou, které dosahuje minimum ideálů. Je tvrdohlavá, nezkrotná, někdy se zdá bezcitná, nebere takové ohledy na ostatní jak by asi měla a je někdy nepříjemná i na své přátele. Proč jí tedy máme všichni tak rádi? Je to tím, že nejvíc připomíná reálného člověka nebo se v ní vidíme i mi ostatní? Třeba má na tom podíl i to, že někdo má možná už dost těch sladkých vzorových dívek, které jsou skoro rutinou každé knížky. Tu otázku si asi každý musí zodpovědět sám. 


Možná se budete divit, ale mě tento třetí díl přišel nejdrsnější. Samozřejmě, když byli hl. postavy v aréně bylo to taky něco, ale v tomto dílu umíralo tolik lidí nejen neznámých i známých. Ne jedenkrát jsem se musela zastavit nad tím jak mi "před očima" umřela nějaká moje oblíbená postava. I když v tomto vše dopadá jak dopadá (nebudu říkat jestli dobře nebo špatně) přišel mi tento třetí díl nejsmutnější. Přiznám se, že jsem po dočtení byla celkem v dost melancholické náladě a prý jsem vypadala jak by mi někdo něco udělal. :(

Nemá cenu abych vám říkala ať si knížku přečtete, protože jestli jste s touto sérií začali určitě jí budete chtít dojet až do konce. Tato díl byl dobrý jako všechny ostatní, ale bohužel pro mě nejsmutnější...



Velice bych tímto chtěla poděkovat nakladatelství Fragment, za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat zde.


pondělí 4. června 2012

Trošičku mimo ale... zase tak moc ne

Dneska jsem se po dlouhé době zase odpotácela k holiči aby ze mě udělali člověka. Proč to sem pletu? Počkejte si, nebuďte zvědaví jinak budete brzo staří ;). Protože jsem potřebovala inspiraci co s mojí hlavinkou dubovou udělat, navštívila jsem starého známého strýčka googla. Po delším pátrání jsem na mě usmálo štěstí a já našla něco schůdného. 

Když jsem stránku projížděla dál, našla jsem opravdu zajímavé účesy. A samozřejmě svou myslí, která se toulá někde v budoucnu v rozvalinách Panemu (no jo no Hunger games :D) jsem se zamyslela, jestli za pár let dopadneme jako lidé v Kapitolu. Extravagantní účesy obarvená kůže a další šílenosti. Tyto účesy (viz níže) jsou s vím způsobem umělecké dílo, ale neskončíme za pár let s tímhle na hlavě? Nebudeme se místo soutěžení kdo má větší fáro předhánět kdo má větší háro? Jak si myslíte, že dopadneme v budoucnu my...




(prostě jsem to sem musela dál ;))

sobota 2. června 2012

pátek 1. června 2012

Šeptání snů - 1


Tak tady je slibovaný příspěvek, který jsem tento týden slibovala. Budu ho zveřejňovat vždy jednou za měsíc prvního, protože si chci nechat trochu toho čas na nějaký ten šťavnatý sníček. No uvidíme jak se mi bude dařit. Pomocí Šeptání snů, bych se vám chtěla vyzpovídat z nočních můr, zvláštních fantasmogorických představ a možná i nějaké té inflagranti scény.

Tento sen jsem se mi zdál asi tak před dvěma měsíci...

Sedím v autě a jedu po silnici. Auto řídí můj sedmnáctiletý přítel. Všude je tma a já se začínám bát. Ani lampy na silnici nesvítí. Ulice jsou liduprázdné a nikde ani živá duše. Alespoň jsem si to myslela. Vjíždíme na křižovatku se zapnutými reflektory a všude okolo nás jezdí auta. Mají zhasnutá světla a já se bojím, že do nich narazíme. Najednou cítím, že jsem něco přejeli. Zastavujeme u chodníku a z našeho auto najednou vystupuje sedm nebo osm lidí. Stojíme blízko velkého domu. Jdu na chodník a na druhé straně jeho okraje, zem klesá a je poseta trávou. Sejdu ten malý kopeček a vidím něco na zemi. Přijdu k tomu a zvednu to. Je to oválný kus kůže, který byl nejspíš odňat někomu z hlavy, protože na něj jsou dlouhé černé vlasy. Okus dál leží na zemi kotník a já se nechápavě koukám po ostatních a tápu co se děje. Přichází stará žena a ukazuje na kopec, který je nedaleko. "Tato žena tu zemřela. Běžte tam na ten kopec a vezměte si své bubny. Uctěte její památku tímto vaším pubertálním způsobem" řekla žena a já se probudila.

Říkáte si cože? A co tohle má být? To samé jsem si říkala, když jsem se ráno probudila.  

Tento sen nebyl zvláštní jenom svým obsahem, ale také mi přišel neuvěřitelně skutečný. Možná proto jsem si ho pamatovala když jsem se vzbudila což se mi nestává zase tak často. Musela jsem na tento sen myslet celý den, už jenom proto, že jsem nechápala proč se mi vůbec něco takového zdálo. Ale to kdybych věděla...


Výklad snáře:
Jedoucí auto - neštěstí jisté
Autonehoda - finanční ztráta
Být ve tmě s mnoha lidmi - ohlašuje protistátní spiknutí
Hlava s černými vlasy - dlouhé živobytí
Dáma (žena) - mrzutost

Tak vážně nevím co si o tom mám myslet. Snad jen to, že uspořádám protistátní spiknutí nespíš proti vládě, nepovede se mi to a přijdu o svůj všechen majetek, budu hodně naštvaná, ale budu žít hodně dlouho. Tak co se člověk všechno nedozví, že...

Zkoušel jsem najít knihu, kde by něco podobného bylo, ale nic sem nenašla, ale že by se z toho dala nějaká stvořit? No to celkem pochybuji. 
Tak teda nevím jak ta moje hlavinka na něco takového přišla...